Znáte tu klasickou hamletovskou otázku „Být či nebýt“? Mohli bychom ji v současné době doplnit aktuálním: „Bydlet či nebydlet?“ Respektive bydlet ve vlastním, anebo v cizím. Nájemní bydlení je v podstatě pouze něco podobného, jako když jdete k vašim přátelům na návštěvu. Ti vás u sebe ponechají jistý čas, řekněme několik hodin, případně s přespáním třeba i dva dny, pokud si máte co říct, a vy po celou dobu víte, že to není váš byt, a že si tu nemůžete dovolit rozhodovat o jeho podobě.
Rekonstrukce a stavební práce – jednou ze zásadních nevýhod nájemního bydlení je to, že jste tu neustále na návštěvě. Nemůžete svévolně rozhodovat o tom, kdy a jak vybourat příčku mezi obývákem a kuchyní, rozhodnout o výstavbě terasy s pergolou nebo garážového stání. Někde vám nedovolí ani vyměnit kuchyňskou linku za modernější a dokonce ani vymalovat po svém nebo položit jinou podlahovou krytinu. A o výstavbě podlahového topení v domě také nemůžete rozhodovat, pokud o něj máte zájem.
Máte přehled o technickém stavu objektu – pravdou je, že v nájemním bytě či domě se o jeho technický stav stará vlastník, ale ne vždy to v praxi funguje, jak má, takže třeba celý měsíc čekáte na instalatéra, než vám vymění vadnou vodovodní baterii, načež vám z ní mezitím zbytečně proteče deset kubíků vody. A také se stává, že některé technické závady vlastníci objektů nechtějí řešit, neboť se domnívají, že je zavinil nájemce.
Jednou nohou na dlažbě – v nájmu jste v podstatě jednou nohou venku na ulici, i když, pravda, s tříměsíční výpovědní lhůtou. Navíc neustále platíte pronajímateli poplatek, který jej živí, a vám nemovitost nepatří a nikdy patřit nebude. Nebylo by lepší raději splácet americkou nebankovní hypotéku, kde sice něco přeplatíte, ale nakonec bude nemovitost vaše a zdědí ji po vás i vaše děti? V nájemním bytě po vás nikdo nic nezdědí.
