Když jsem jeÅ¡tÄ› byla malá holka, tak jsem mÄ›la dva bratry, které mám samozÅ™ejmÄ› dodnes, ale chtÄ›la bych vám Å™Ãct, proÄ právÄ› zmiňuji své dva bratry. Bylo to hlavnÄ› kvůli tomu, že mà bratÅ™i mÄ›li stále hraÄky a byla to samá autÃÄka, protože oba dva bratÅ™i milovali auta. Já se tomu nedivÃm, protože kluci vlastnÄ› majà rádi techniku anebo autÃÄka a také motorky a také nÄ›jakou techniku. Abych se pÅ™iznala, tak mÄ› to docela také dost zajÃmalo. I když rodiÄe mÄ› stále oblékali do růžové barvy a kupovali mi panenky nebo plyÅ¡ové hraÄky, tak já si opravdu nejradÄ›ji hrála s bratry. BratÅ™i mÄ›li opravdu perfektnà hraÄky a také se mi lÃbilo, když tÅ™eba dostali nÄ›jakého robota, který se pohyboval anebo když dostali autÃÄko na dálkové ovládánÃ.
AutÃÄko na dálkové ovládánà jsem poprvé vidÄ›la asi jako osmiletá holka. Mà bratÅ™i to dostali na Vánoce. Každý dostal jedno dálkové autÃÄko, které se dálkovÄ› ovládalo. Já jsem dostala panenku, která sama plakala a které také tekly slzy. Ale abych se pÅ™iznala, tak opravdu mÄ› to naÅ¡tvalo a chtÄ›la jsem také autÃÄko. RodiÄe z toho byli docela neÅ¡Å¥astnÃ. Jenomže já jako malá holka, tak jsem jeÅ¡tÄ› nedokázala udÄ›lat to, že bych byla vdÄ›Äná za panenku. Nakonec to ale dopadlo tak, že prodávám v autobazaru.
Sice to nenà nic extra, vždycky jsem chtÄ›la prodávat nÄ›jaká luxusnà auta, ale bohužel tady v okolà to nenÃ. BratÅ™i totiž si poÅ™Ãdili také autobazar, a tak u nich prodávám. Je to spÃÅ¡e taková rodinná idylka, takový rodinný podnik. Dokonce jsem se dozvÄ›dÄ›la, že i můj otec kdysi chtÄ›l mÃt vlastnà autobazar anebo autoprodejnu, ale bohužel se mu to nikdy nevyplnilo. Takže nakonec on je prý spokojený a je na nás vÅ¡echny tÅ™i pyÅ¡ný, že vlastnÄ› máme autobazar. Autobazar je tedy mých bratrů, ale já tam prodávám, jsem tam jako jejich zamÄ›stnanec. Jsem maximálně spokojená.
